Jarní 3Lka nebyla žádná .rdelk.

Za dálnicí, která se dá vcelku dobře projet a možná ještě dál je letiště Staňkov. Ve dne je to obyčejné letiště, ale sotva nastane víkend, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdříve to v letištní budově zažbluňká, pod letištní dodávkou zakuňká, v balírně lupne, kdosi do dodávky věci hrkne a teprve potom se objeví Rákosníček. A není to Rákosníček, je to Jirka Bezděk. Je to modelář neposeda, zvědavý jako opička a tak už nedočkavě vyhlíží, až se na ploše objeví první soutěžící. A má tam kamaráda! Bejka! Ale nespí mi, naopak veze autem s přívěsem velký hrnec plný guláše!
Pořadatelem soutěže Jarní Třielka byl LMK Plasy a ředitelem soutěže byl tedy Ivo Kornatovský. V Plasích je sice také velké letiště, nicméně Staňkov byl pro modelářskou soutěž výrazně lepší lokalitou hlavně díky pořadatelskému zázemí, které kluci létající ve Staňkově dokáží zajistit. Město Staňkov postavilo na ploše obrovský stan, což byl výborný počin a patří mu za to dík. V daném počasí, kdy bylo oblačno, teplota zhruba 7 stupňů, vítr kolem 5 m/s a v nárazech znatelně více, to bylo nesmírně příjemné místo. Soutěž se létala na 6 kol s místní úpravou bez finále. Všech 28 účastníků si tak zalétalo do sytosti, nikdo to nezabalil a neodjel před koncem soutěže. Po čtvtrtém kole byla vyhlášena přestávka a podával se výtečný gulášek, o kterém se bude hodně dlouho vyprávět a byl zakalkulován do startovného stejně jako káva.

Někteří konzumenti, kteří si stěžovali na malý příděl chleba, k čemuž se připojuji, dostali vynadáno a bylo jim doporučeno, aby „žrali radši guláš a ne bahno“ :-). Obrovský box výborných jednohubek s česnekovou pomazánkou, které vyrobila sympatická Veronika Pošvicová, maminka jednoho ze soutěžících juniorů, vzal za své během dopoledne. Mňam. Další sympaťačka Lucka Bejčková dovezla tři „nohavice“ ještě vlahého štrudlu. Mňam. Upřímně řečeno jsem rád, že jsem se ochomýtal kolem pořadatelského stanu, protože kdo chvilku stál opodál, neochutnával. 🙂 Ano, nezúčastněnému pozorovateli se může zdát, že pod rouškou sportovního klání tam debužírujeme. Nenechte se mýlit, výdej energie na takové soutěži F3L je docela slušný obzvlášť když se ujmete pomocnické role a staráte se o gumicuk. Já jsem tentokrát vyrazil na soutěž sám bez kamarádů z klubu a tak jsem hledal pomocníky až na místě. A tak musím poděkovat klukům Bačinovým, Gejzovi Matemu a Ivanovi Mokříšovi, kteří mi pomáhali, když zrovna neletěli. O Jirkovi B. a Pavlovi B. ani nemluvím.
No a teď krátký příběh, jak jsem předvedl Láďu. V pátek pozdě večer píše Pavel B.: „Nemám vytisknutá pravidla pro časoměřiče a už to nestihnu zajistit.“ „Vytisknu, přivezu“ machruji. Ráno s dostatečným předstihem nakládám všechny důkladně připravené a několikrát zkontrolované věci. Snídaně, pohoda, žádný spěch. Jedu směr Praha Blanka, kochám se tunelem a když jej opouštím a mířím k Motolu, tak mi to nedá a přehrávám si záznam z paměti, zda mám všechno a ERROR! Kde je taška s notebookem, tabletem a se slíbenými výtisky pravidel?! Nehodný chlapče!!! Doma!!! Pohoda končí, otáčím se směr domov. Častuji se vybranými nadávkami. Celkově nabírám zpoždění 1 hodina. Nicméně do Staňkova to stíhám ještě včas.
Soutěž z pohledu závodníka nebyla zrovna procházka. Vítr byl opravdu velice svěží a největší starosti dělal hlavně při přistáních, kdy častokrát nečekaně zadul.

Nejperfektnější přistání předvedl Martin Chytil, ale celkově soutěž ovládli junioři v pořadí Jenda Kulich, Ráďa Bačina a Martin Vencel. Kluci létají jako z partesu a je radost sledovat jejich pilotáž. Mezi seniory byl nejlepší obvyklý kandidát stupňů vítězů Miloš Minařík, za ním se umístili Milan Benda a Karel Vencel.

• 

• 

Atmosféra výborná, pohoda, legrace, občas moderátor naháněl časoměřiče, jenže být časoměřičem a absolvovat celý den na startovišti není žádný med a tak je pochopitelné, že si občas potřebovali odskočit. Zamotaných šňůr moc nebylo, přetržená jedna, opravné lety byly celkem dva. SORGAIR fungoval bez problémů a o jeho plnění daty a zbytek IT záležitostí se staral kolega z práce Fanda Horna.
Soutěžící na stupních vítězů byli odměněni věcnými cenami.

Po celodenním pobytu na letišti jsem byl slušně ošlehán větrem. Při zpáteční cestě mne překvapilo, jak moc roste teplota směrem ku Praze (14 st. kolem osmé večer) a doma jsem zjistil, že manželčina sms z průběhu dne “ Sluníčko pálí, že?“ nebyla myšlena škodolibě, ale že počasí ve Staňkově a v okolí Prahy bylo diametrálně odlišné.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Výsledková listina ke stažení.