Memoriál Vladimíra Hvězdy aneb neratovické ERESy letos podruhé.
I my v Neratovicích jsme odkládali termín naší letošní druhé ERESkové soutěže. Na ten původní, tedy sobotu 28.5.2022 připadlo zrovna neletové počasí – vítr trvale 8m/s, v nárazech 14m/s, možnost dešťových přeháněk kolem poledního. Začátkem týdne se objevily první zvídavé dotazy, zda by nebylo dobré uvažovat o přeložení soutěže na neděli, kdy je předpověď počasí diametrálně odlišná, nesrovnatelně příznivější. Ředitelství soutěže o tom nechtělo ani slyšet. Ve čtvrtek se ale začaly stejné dotazy množit téměř geometricky a nakonec jsme se rozhodli přeložit soutěž na neděli 29.5. A udělali jsme dobře! Počasí bylo od rána slunečné. S pořadatelským sborem jsme si dali sraz mezi 7:15 a 7:30, abychom měli dost času na vybudování zázemí. Doplnil nás první nedočkavý závodník Libor Pechan, který nelenil a zapojil se hned do našeho pořadatelského týmu stejně tak, jako Vašek Dvořák s Petrem Břinčilem. Stan byl postaven v cukuletu, na již osvědčených místech našeho miniletišťátka byla vytýčena startoviště, sestavili jsme a propojili mluvící hodiny, v nichž konferenciéra Tomáše Bartovského nahradila mladá příjemná slečna. A objevil se první zádrhel. K organizaci používáme dva megafony, vypadají podobně, značka je jiná, napájení je jiné, nicméně u obou se projevila stejná závada. Zdířka pro AUX vstup, kterým je propojen s hodinami, se po čase odlomí od plošného spoje. Oprava na místě je neproveditelná jestli vůbec. Naštěstí bylo možno megafony prohodit, jinak nevím…tři megafony opravdu k dispozici nemáme… Přeložený termín samozřejmě zamával s počtem soutěžících. Z původně přihlášených 26 závodníků se startovní pole scvrklo na dvacet. No ono to nebylo jen přeložením soutěže. Domácí Radek Kuneš model nešťastně rozbil při raním testovacím letu. Prapodivné věci se děly i dále. S losováním jsme čekali až přesně na 9:00, tedy na dobu nástupu soutěžících. Ti kteří nedorazili a nedali vědět byli vyškrtnuti. Spustili jsme rozlosování a nedopatřením rozlosovali soutěž na pět kol místo na původně zamýšlená čtyři. To ale zásadně nevadilo.
V 9:15 jsme odstartovali první kolo a v tom okamžiku přijel opozdilec Jiří Holub. Vzal to sportovně a se slovy „kdo pozdě chodí…“ se jal klábosit s kamarády z řad soutěžících. Ovšem jen do okamžiku, kdy startuje Milan Benda. Tedy chce startovat…motor jen škytnul, Milan pokládá model a jde resetovat, když tu zjišťuje nebývalé teplo v přední části trupu. Rychle odpojuje baterii od žhavého regulátoru, z trupu se lehounce kouří. Milan končí, spálený regulátor…Na scénu se vrací Jiří Holub jako náhradník na Milanovo místo. Krátká přestávka, aby si mohl sestavit model a ještě v prvním kole jde na start. SORG neprotestuje, všechny změny související s výměnou soutěžícího akceptuje. Paranormální jevy pokračují. Jiří Holub odstartoval, ale motor se mu nevypnul ani na výšku ani na čas. Nula za první let, opět teplo v přední části modelu, odklopení kabinky a kouř a smrad linoucí se z elektromotoru… Miloš Minařík za pomoci kompjůtru Tomáše Vydry hledá v Jirkově Altisu nastavení a průběh letu. Nastavení je správné 90m/30s, ale není zaškrtnuta aktivace zapnutím motoru. Opravujeme. Jiří vypínal po 50 sekundách ve 180 metrech…Od druhého kola jde všechno hladce až na protestující motorovou přepážku v modelu Ivana Mokříše, která toho má ve třetím kole už plné zuby a odmítá dále držet motor. Soutěž dospívá do napínavého finále a ještě napínavější je pohled na oblohu, kde se nedají přehlédnout zlověstná dešťová mračna, blížící se od Prahy. Vše naštěstí klaplo na pohodu včetně vyhlášení vítězů a sbalení všech věcí na letišti. Věcné ceny vítězům věnovaly jak je u nás tradicí firmy Pelikán Daniel, Pecka Modelář a Star Pila. Díky všem závodníkům za účast a díky všem časoměřičům a pořadatelům za jejich práci. Na konci soutěže se vždy soutěžících ptám, zda se jim zdá prostor našeho miniletiště „v poho“ na soutěž tohoto typu a na případné další náměty. Letiště je v pohodě. Náměty: Honza Kubica – časoměřiči nejsou potřeba. Námět jsem sice zamítnul, ale unáhleně. Trošku se mi to rozleželo v hlavě a vlastně proč ne, při tom množství závodníků a počtu startovišť, co bylo u nás, by to bylo i se samoměřením bez problému. Vláďa Papírník byl na soutěži ERES poprvé a zřejmě ho to baví, protože by chtěl létat více kol. Já jsem pro, pokud je pro i počasí.