Eurotour F3L Podhořany očima Iva Kulicha
Byl jsem požádán trenérem, abych jako účastník soutěže F3L World CUP Czech Republik – Podhořany, napsal postřehy ze soutěže. Takže…
Myslím si, že tato soutěž byla pro české piloty nejprestižnější, neboť se jí zúčastnili kvalitní piloti z Německa a ti nejlepší piloti ze Slovenska včetně Janka Littvy, loňského vítěze World Cupu. Většina pilotů přijela již v pátek. Na letišti je k dispozici WC, sprcha, elektřina. S kempováním není problém. Pořadatelé měli postaven velký stan, pro případ, že by bylo deštivo… Ve stanu bylo občerstvení a výpočetní středisko. Tolik asi obecně…
Já na soutěž přijel až v sobotu ráno. Předpověď byla dost špatná. Celé dopoledne mělo pršet a odpoledne možná bez deště. Sobotní oběd, svíčkovou s knedlíkem, přivezli již před dvanáctou hodinou, protože radar začal slibovat, že by se mohlo opravdu létat. Po obědě se udělal ještě v drobném dešti nástup a první kolo bylo vyhlášeno na 13:00. První skupina odstartovala sice bez vody, ale přistávali v drobné přeháňce. To samé druhá skupina. Pak se vyhlásila malá přestávka asi na 15 minut a od třetí skupiny už ani kapka a počasí se začalo lepšit. Po prvním kole bylo nutné udělat ještě pauzu, protože se otočil vítr na severozápadní a bylo nutné otočit gumicuky. Po dvaceti minutách se opět lítalo. Postupně začalo i vykukovat sluníčko a na termické lítání to bylo ideální. Vítr byl jen slabý do 3m/s. Všechna sobotní kola jsem odlítal s Nowindem naprosto v pohodě. Soutěž probíhala plynule a v pohodě. O divácky zajímavý zážitek se postaral T. Hrubý, který se rozhodl, tuším ve čtvrtém kole, hledat termiku daleko po větru pod modelem, který točil asi 200 metrů vysoko. Termiku tam našel a na hranici viditelnosti vytočil. Zpátky tak 600 metrů pouze rovným letem až na bod za 6:02. To si vysloužilo potlesk od diváků.
Po každém kole pořadatelé na stan vylepily výsledky a bylo to děsně našlapaný. Rozestupy na předních místech byly neskutečně malé. Jen pro představu uvedu, že po pátém kole jsem byl průběžně čtvrtý. Když jsem se šel podívat po šestém, tak jsem byl na osmém místě. Pořadatel mi omylem v šestém kole napsal o 4 vteřiny méně (5:55 místo 5:59), po opravě jsem se vrátil na průběžné čtvrté místo. Tak malé rozestupy jsem na soutěži ještě nezažil. V sobotu se tedy odlétalo šest letových kol a létalo se cca do 19:30. Předpověď počasí na neděli vypadala hodně špatně, déšť a dost větrno. K večeři jsem si objednal v pořadatelském stanu výborný steak a pivko. O občerstvení se jako vždy v Podhořanech perfektně staral Zdeněk Zavřel, který nenechal nikoho „na suchu“. Ve stanu se sedělo a klábosilo. Asi kolem jedenácté se přidali i Slováci a sedělo se dlouho do noci…
Nedělní ráno bylo zatažené a větrné. Vítr severozápadní měl 5-6 m/s. Mraky se válely nízko a modely mizely na gumě v mraku. Přesto se s malým zpožděním, asi v 9:15, začalo létat. Byly to jen „odstávající“ lety, ale pod mraky to celkem dávalo a maxima se daly nalítat. Smůlu měl v sedmém kole Janko Littva, kterému „naložil“ výborně létající junior Martin Vencel, který maximum jen odstál. Janko se snažil hledat termiku nad hangáry, ale snos byl tak velký, že při návratu hodně ztratil a maximum nenalétal. V osmém kole byla termika již výraznější, ale převážně jen nad přilehlým polem a remízky za desátým startovištěm.
Po krátké pauze a kontrole výsledků bylo na pořadu finále. Tam postoupilo deset nejlepších ze základních kol. Počasí se vylepšilo na oblačno, ale vítr stále stejný. Finále se letělo na dvě kola ze stejného startoviště. Velikou smůlu měl ve finále Libor Pechan, který kvůli technické závadě na elektronice zničil svého Starcrosse. Finálové lety vyhrál Miloš Minařík, druhý byl Ondra Rezler a třetí místo si vylétal Tomáš Hrubý. Následoval výborný oběd, řízek s bramborem, tombola a cesta domů.
Během soutěže nebyl podán žádný protest a vše proběhlo k naprosté spokojenosti všech soutěžících. Přestože se mi finále nepovedlo, tak musím říct, že jsem si výborně zalítal!
