ERES na pohodu v Zlončicích
Honza už to všechno napsal a já nemám výhrad. Tak alespoň pár poznámek, co mne napadly.
Vášně planou v digitálním prostoru, ale když přijde na létání venku, je vše jinak. Já jsem třeba jen tak namátkou nechtěl samoměřit, škrtání mi přišlo zbabělé, atd. Čas zapracoval, obrátil jsem a nic z toho mi nevadí ba naopak. Protože když se na soutěži sejde dobrá partička, tak je to perfektní zážitek, který si nikdo nechce kazit a konfrontován s praxí uzná, že třeba to samoměření či škrtání je vlastně v poho. Čím víc soutěží jsem absolvoval jako pořadatel či jako soutěžící, tím víc vidím, jak moc nedoceněná je role časoměřičů. Proč tedy obtěžovat někoho, kdo s mou kategorií či modelařinou obecně nemá nic společného, když si to v rámci skupiny soutěžících dokážeme zajistit sami?
Ráno jsme poslali videozdravici marodovi Vláďovi. O „buchtičkách“ Honza psal, já jsem měl připraven k obědu „islandský“ řízek s krémžskou hořčicí a pravým islandským chlebem, bohužel bez okurčičky, od domorodé paní Brinchilson na oplátku za to, že jsem Pe(t)ra nenechal v Neratovicích chcípnout hlady.
Pořadatelé Vašek s Petrem nic nepodcenili, připraveni byli skvěle. 7 kol, 1 škrtnout, 3 skupiny. Finále je přežívajícím archaismem, ale kdyby jej kluci zařadili do programu, určitě by si jej všichni užili. Taková to byla krása, opravdu na pohodu.
Pavel opět fotil , já jsem se pokusil udělat video. Tak na to mrkněte.
Výsledky:
Nejnovější komentáře