Neviděl, Netočil, Proletěl, Lama, Stříbrný, Skončil.
V sobotu 26.8. mne v průběhu soutěže RES KŽ napadl rozlícený dav dvou pilotů – Libora Pechana a Petra Břinčila a musel jsem pod pohrůžkou umístění v RES výchovném zařízení slíbit, že to sem napíšu, protože už to nehodlají snášet. V jednom z, pro mne povedených, letů jsem totiž 3x prolétl nepřehlédnutelnou termiku a nedbal jsem jejich rad, které na mne hulákali přes celé letiště: “ …začni točit ty…!!!“ Fakt jsem to neslyšel, během letu jsem totiž naslouchal hlášení času od jedné z časoměřiček a celkový výsledek letu nakonec byl i tak výtečný, tak je to snad jedno, ne?! Prostě termiku jsem Neviděl, proto jsem ani Netočil, v klidu jsem ji Proletěl a přesto jsem Stříbrný Skončil. My, Lámové (nebo Lamy???), termiku prostě tak dobře nevidíme.
Soutěž „gumoresek“, kterou na modelářském letišti v Jelenicích pořádal Modelářský klub z Kamenných Žehrovic začala deštěm. Čekali jsme. Po dešti pořadatel natáhl praky podle předpokládaného směru větru. Začal sílit a foukat přesně opačně. Obrátit praky. Přenést pořadatelský stan včetně výbavy. Přenést časomíru. Po dvou kompletních kolech se vítr otočil do opačného směru. Kdyby nebyl tak svěží, kašlat na to, ale bohužel … otočit praky. Ještě že ředitel soutěže Pavel Bačina je takový kliďas a tohle ho nerozhodilo a ještě že měl k ruce dostatek ochotných pomocníků. Co ho malinko rozhazovalo bylo pouze 9 přihlášených týden před soutěží. I to nakonec dobře dopadlo a startovní listina čítala 19 kusů a z toho 6 juniorů.
5 startovišť, praky s černou gumou, 5 základních kol, finále, časoměřiči, 9:30 – 17:00, 17:20 vyhlášení. Vzhledem k nabranému zpoždění přijatelný čas.
Početná výprava z MK Heřmanův Městec dorazila v dobré náladě plná dojmů z účasti na mezinárodní soutěži v Rakousku o minulém víkendu. Teplota 26 stupňů prý byla velmi příjemná a navíc si dovezli kromě zážitků i plno praktických pořadatelských nápadů.
Tomáš Vydra tentokrát z Roudnice nepřijel s Jardou, ale přivezl s sebou veliké překvapení – malého šikovného žáčka Martina Sazečka, který přítomné udivoval čistou pilotáží modelu Roures (jak také jinak). Přistání ještě nemá dostatečně natrénované, ale to přijde. Tomáš jej velice rozumně a klidně koučoval, běhal pro gumu a sháněl mu, pokud to bylo možné, kvalitní rádce. A když říkám kvalitní, tak kvalitní – Libora Pechana, Vláďu Plichtu atd. Navíc velice ochotně pomáhal i dalším soutěžícím na praku i radou. A třeba Petrovi B. pomohl i se spotřebou cigaret. 🙂
Neskutečný kousek předvedl tuším v předposledním letu Libor. Měl odlétáno zhruba 4 minuty a vypadalo to, že jde na přistání. Kolik mohl mít – 15 metrů výšky? Zrovna jsem napovídal Tomášovi a říkám: „Libor už jde na přistání“. Slyším Petra jak na Libora volá: „Kdybys chtěl natáhnout prak, zařvi!“. Otočím se asi po půlminutě a Libor je vysoko a daleko. Výsledek je zachráněn a ještě musel nuceně opouštět stoupák!
V katapultáži startovním polem směrem do první desítky pokračoval Gejza Maté. V něděli před týdnem byl 9. ve Zlončicích na F5L, teď opět 9. pro změnu v F3L. Přepracované trupy na modelech jeho vlastní konstrukce dělají zázraky. Skvěle zalétal i Štěpán Bačina se svým strojem s přezdívkou Bavorák a vybojoval mezi juniory 2.místo. Recept na Bavoráka? Vezmi trup ze Starwooda, dej na to křídlo Tristar Light. V juniorech ho předstihl „čert Uriáš“ Vojta Kalenda. Létá perfektně s běžným produkčním Starmade MK2 o čemž svědčí i 2. nejvyšší bodový zisk v absolutním pořadí po základních kolech. Svůj vysoký standard odvedl i Ondra Chytil, který měl 4 přistání za 98 bodů a to 5. za 94, a Ondra Fous, kterému viditelně Roures sedí. Maličko smutná byla jinak usměvavá Maruška. V prvním letu si naťukla svou oblíbenou Sambu a náhradní Eli není zatím její šálek kávy. Na opravě Samby se již určitě pracuje.
A co senioři? Libor první, druhý já a třetí Tomáš Vydra. Pánbůh nebyl doma a tak jsem dosáhl pověstného klausovského „nevítězství“. Bože já su tak šťastné! Dosáhnout nevítězství v nerovném souboji s Liborem není žádná ostuda. 🙂 🙂
Moje sesle v řadě parkujících aut sousedila s Jardou Bartůňkem a Jirkou Škvorem. Po základní části říkám: „Zítra budu nemožnej a budu tahat nohy za sebou. Jak to máte vy kluci? “ “ Tak jasně, my taky, ale ty jsi ještě mladej(nejsem). Ale zase se člověk pořádně hejbe. Škoda, že je to jen nárazově“. Tak kluci by zřejmě potřebovali gumoresy každou sobotu. 🙂
Počasí si s námi všemi pěkně pohrálo, jak je ostatně na RES KŽ již tradicí. Od ranních gumovek a pláštěnek po odpolední připečené ruce a obličeje. Můj obličej byl samozřejmě ochráněn faktorem 50 + širokým kloboukem. Na druhou stranu nikdo si na nic nestěžoval, vzájemná pomoc byla samozřejmostí a legrace a dobrá nálada k RESkám tak nějak automaticky patří. Bylo mi potěšením a rád vás zase někdy všechny uvidím.
Výsledky:
Fotogalerie – Pavel Bačina
Nejnovější komentáře