Všeňské ERES v Bukovině

Sobota 24.9.2022. Po dlouhé době ERESky. Všeňské, ale ne ve Všeni? V Bukovině? Proč? Zázemí! Všeň 0% vs. Bukovina 99%. Ale pořadatel pan Vladislav: „Přijeď včas ať zaparkuješ“ Já: „???“ Pan Vladislav podruhé: „Je to tam malé. Opravdu malé. Budete asi překvapeni“. A byli. Já: „Kámo, jak se tam jede vole kámo?“ pan V: “ Kámo vole v Mnichově Hradišti odbočíš doleva, pak doprava, pak rovně směr Bílá Hlína, pak 2 km, pak doleva 600m úvozem…. “ To si nemám šanci zapamatovat. Jupí! Z Neratovic jede výprava 5 CISgender osob a ne mým autem! Odskákal to Amarok pana Jiřího! Ten přibližně ví, kde leží ta zapadlá Bukovina. Jupí! Většina cesty v pohodě. Když jedeme úvozem k letišti jsem rád, že moje auto zůstalo doma. Ty bláho, to je malý! To letiště. Na korbě Amaroka máme hodiny, megafony, stojan, baterie, modely atd. Vykládáme, sestavujeme pořadatelský HW + modely. 8:15 telefon. Podle čísla odhaduji někdo z Kamenných Žehrovic. “ Jsme za Prahou a nemáme vysílač.“ ozve se v aparátu. „Pojeďte, půjčím vám svůj.“ říkám do aparátu. „To asi nemá cenu, obracíme domů, nedorazíme.“ zní z aparátu. Já: „Pojeďte, váš ERES mám ve vysílači.“ V aparátu: “ Asi ne, to je zbytečně složité. Co Ráďo?“ a Ráďa: „To zní dobře.“ „Tak mi přijedem, počkejte na nás.“ zní konečný verdikt. Zde se projevila výhoda moderních rádií. Než kluci dorazili, zavolali domů na HelpDesk, kde službu konající operátorka Maruška vytáhla ze zapomenutého vysílače všechny modely, které měly v názvu ERES a poslala je do mailu nešťastné posádce. Po příjedu na letiště již bylo otázkou chvíle modely stáhnout a vložit do mého vysílače stejné značky a typu. Nástup soutěžících, sluníčko vylézá, manželky nikde, začíná krásný den. Vláďa Plichta jako ředitel chtěl nejprve letět klasické schéma s finále, ale pak změnil názor. Přijelo méně soutěžících, zalétáme si víc, poletíme 6 kol a bez finále. Nikdo není proti. Jdeme na to. První kolo a „daří se mi“. Jdu na přistání. Do maxa daleko, ale čas nešpatný. Koukám po přistávacím bodu. Nevidím. Hledám. Střídám pohledy model – bod – model – bod – model – bod. Bod nenacházím, model mi končí díky rozptýlení hledáním v poli. Odkládám vysílač, jdu pro něj. Překonávám úvoz. S modelem v ruce se vracím. Zase ten úvoz. Kurňa, ten je nějak vysoký a…padám z meze úvozu dolů, akrobatím s letadlem v ruce a přistávám hubou v leže na druhé straně úvozu. Ruku s letadlem mám stále nad sebou. Model přežil bez úhony. Já se oprašuji, upravuji si brýle…to je zase den…Nikomu jinému se nic takového nestalo. Díky 0 za první let končím na chvostu výsledkové listiny. Mimochodem na tom bodu jsem celou dobu stál… Radek bojuje celý den se stávkující komunikací mezi motorem a regulátorem. Ostatní si soutěž uživají. Na konci je většina soutěžících spokojena, obličeje mají prohřáté slunečními paprsky. Slavnostní vyhlášení i se stupni vítězů. Pořadí Karel G. sen., Karel G. jun. a Václav Neckář českého RESu. Více se dovíte z výsledovky.
Bukovina jako pro ERESy dobrý, přistání jako složitý, atmosféra jako výborná. Diplomy pro všechny od Vládi Plichty, ceny pro nejlepší od Pelikán Daniel. Díky.

Úvodní foto i galerie je opět práce Pavla Bačiny a tak myslím, že vás svými kreacemi nebudu ani obtěžovat. 🙂

Výsledková listina: